Prevence
Doporučujeme
Plastické operace
Masáže
Články o zdraví
Psychoterapie

Zbavte se stresu a psychické námahy už dnes. Psychoterapie Praha.

Mentální anorexie
Anorexie či mentální anorexie (latinsky anorexia nervosa, z řečtiny an – zbavení, nedostatek; orexis – chuť) je duševní nemoc spočívající v odmítání potravy a zkreslené představě o svém těle. Spolu s bulimií se řadí mezi tzv. poruchy příjmu potravy. Mentální anorexie začíná nejčastěji ve věku mezi 14-18 lety života, ale může se objevit dříve i později. Často začíná jako reakce na nějakou novou životní situaci či událost, se kterou se daný jedinec nedokáže vypořádat (přechod na střední či vysokou školu, rozvod rodičů, úmrtí v rodině apod.).

Prevence

Vzhledem k tomu, že i vlastní léčba anorexie je poměrně komplikovanou záležitostí, kde není dost dobře možné přijít s jednoduše uplatnitelným souborem postupů, který by fungoval u všech pacientů, je více než zřejmé, že v otázkách prevence tohoto onemocnění bude situace ještě o něco složitější. To však v žádném případě neznamená, že by nejbližší těch, kdo mohou být mentální anorexií bezprostředně ohroženi, měli svázané ruce.

Nejde zde jen o to, abychom dbali na dodržování zdravého životního stylu, tedy dostatku pohybu nebo pestré a pravidelné stravy, samozřejmě spolu s úsilím o dosažení celkové životní vyrovnanosti. I když všechny tyto body představují klíčové předpoklady pro to, aby se anorexie nám nebo našim blízkým vyhnula širokým obloukem, bohužel se pravidelně ukazuje, že nejsou jediné.

Naši zvláštní pozornost si totiž zaslouží především způsob, kterým se k jídlu a stravování obecně v rodině přistupuje již od nejútlejšího věku. Tato skutečnost však naneštěstí bývá pohříchu často rodiči a zejména prarodiči přehlížena. Jednoduše řečeno anorexie nepřichází jen proto, že současná společnost pěstuje kult štíhlosti. Nejde jen o důsledek přehnané identifikace s hubenými modelkami v období dospívání. A právě proto se teď zaměříme na způsoby, kterými lze do značné míry anorexii předejít skrze budování správných stravovacích návyků i nakládání s jídlem jako takovým.

V prvé řadě zde platí, že jedním z nejrizikovějších faktorů je zde přehnané trestání nebo naopak odměňování spojené s jídlem. Asi každý z nás potvrdí, že v mnoha rodinách je jídlo v podobě různých pochutin a sladkého často využíváno k tomu, aby dítě bez velkých řečí udělalo to, co se od něj vyžaduje, a stejně tak aby se naopak nechovalo tak, jak jak si nepřejeme.

Nesměřujeme zde k tomu, abychom kázali proti rozmazlování. Z hlediska prevence poruch příjmu potravy je zde podstatná spíše skutečnost, tímto způsobem si dítě fixuje, že jídlo neslouží jen k ukojení hladu nebo společným rodinným rituálům, ale že stejně tak se jeho prostřednictvím uplatňuje vůle rodičů. Samo o sobě nemusí jít o problematickou věc, ale jen do doby, než odměny a tresty právě v podobě pamlsků nebo jejich odpírání stanou natolik samozřejmou součástí života, až si jich už téměř ani nevšimneme. Pokud tedy máme shrnout: vždy je dobré odměny i tresty dítěte spojovat s něčím jiným, než je jídlo.

Druhým a často ještě o něco rozšířenějším nešvarem potom bývá tolik z hlediska rodičů výchovně prožívané trvání na dojídání. Ačkoliv již podle všeho odzvonilo dobám, kdy učitelky na základních školách v jídelně dlouho seděly nad každým, komu nejelo vystydlé filé s bramborovou kaší, stále máme často pocit, že právě trváním na dojídání učíme dítě vážit si jídla i úsilí spojeného s jeho přípravou.

Podle slov lékařů jde však o velice nebezpečný omyl. Ve skutečnosti se zde totiž dítě učí akorát to, že jeho potřeby a pocity hladu či zasycení nejsou otázkou toho, co dítě u sebe může samo sledovat a následně se podle toho zařídit, ale naopak o věc, jež je plně v kompetenci rodičů. Samozřejmě v této situaci dítě brzy začíná zjišťovat, že právě za pomoci (ne)dojídání může výrazně ovlivnit své okolí – ví, že množství brambor na jeho talíři může výrazně ovlivnit náladu a rozpoložení v rodině, učí se tedy manipulovat okolím jídlem.

Obě tyto skutečnosti společně vedou k tomu, že se u dítěte může rozvinout problém s vnímáním a chápáním vlastních potřeb, a co více, také s tím, jak se jejich uspokojení dobrat zdravým způsobem, tedy nemanipulujícími prostředky. Dodávat, že právě tato situace leží v jádru potenciálního rozvoje anorexie snad už ani nemusíme.