Průběh nemoci
sponzorované odkazy
Doporučujeme
Plastické operace
Masáže
Články o zdraví
Mentální anorexie
Anorexie či mentální anorexie (latinsky anorexia nervosa, z řečtiny an – zbavení, nedostatek; orexis – chuť) je duševní nemoc spočívající v odmítání potravy a zkreslené představě o svém těle. Spolu s bulimií se řadí mezi tzv. poruchy příjmu potravy. Mentální anorexie začíná nejčastěji ve věku mezi 14-18 lety života, ale může se objevit dříve i později. Často začíná jako reakce na nějakou novou životní situaci či událost, se kterou se daný jedinec nedokáže vypořádat (přechod na střední či vysokou školu, rozvod rodičů, úmrtí v rodině apod.).

Průběh nemoci

Anorexie jakožto onemocnění dané souběhem psychických i ryze tělesných faktorů může nabývat značně různorodých forem. Z toho důvodu je obtížné mluvit o anorexii jako takové: vyskytuje se ve specifických podobách, které se od sebe v mnohém odlišují. V zásadě nicméně můžeme obecně říci, že se typy anorexií obvykle dále štěpí buď v závislosti na tom, jak dlouho obtíže s ní spojené přetrvávají, anebo podle toho, jakým způsobem nemocný dosahuje charakteristických silných úbytků váhy.

Co se týče prvního bodu, jde jednoduše o to, že anorexie může probíhat jednak ve své akutní podobě, ale stejně tak může jít i o tzv. chronickou mentální anorexii, kterou člověk může trpět i po dlouhá léta.

V praxi je nicméně nejrozšířenějším druhem zmíněná akutní mentální anorexie, které v naprosté většině zaznamenaných případů postihuje dospívající dívky. Právě s ní jsou spojené nejkomplikovanější varianty mnohdy vedoucí ke skutečně závažným zdravotním poruchám, o doprovázejících vleklých psychických problémech ani nemluvě.

Pro nás je zde důležité zejména to, že u této skupiny není žádnou výjimkou situace, kdy se pod tlakem vnějších okolností nemocný rozhodne dobrovolně skoncovat s nejdrastičtějším hubnutím, a přijme za svou nutnost stálého příjmu potravy. To však často neznamená ústup anorexie jednou provždy, ale naopak přestup k chronickému stadiu nemoci: člověk ví, že nemůže hladovět věčně, a proto alespoň začne jíst co nejméně.

Chronická forma mentální anorexie tak typicky přichází v situaci, kdy se nemocný rozhodne udržovat určitou minimální stálou tělesnou hmotnost, ale dále přitom pokračuje v nutkavém sledování váhy a následném snižování příjmu potravy. Z hlediska bezprostředního okolí je přitom tato chronický mentální anorexie mimořádně nebezpečná už z toho důvodu, že nejbližší se mohou nechat ukolébat určitou stabilizací tělesné hmotnosti, kterou považují za příznak návratu k normálnímu stavu: vůbec tak nemusí vědět, že se vlastně příliš nezměnilo – že anorexie pokračuje.

Druhá obtíž spojená s rozpoznáním rozvinutí anorexie souvisí s tím, že existující formy anorexie se od sebe dále liší ve způsobu, jakým se dosahuje „žádoucího“ úbytku na váze. Řečeno co nejjednodušeji jde o to, že trpět anorexií lze i bez toho, aby člověk podezřele často zvracel. Existuje tedy tzv. restriktivní typ mentální anorexie, kde je snižování tělesné hmotnosti dosahováno dlouhodobým hladověním, případně také v kombinaci s přespříliš intenzivním cvičením.

Druhou, a nutno říci, že mediálně mnohem protěžovanější, formou anorexie je potom její bulimická varianta, s kterou se lze setkat také s jako tzv. purgativním typem anorexie.  Zde se spolu s odmítáním potravy střídají právě tolik známé záchvaty přejídání a následného zvracení.

Charakteristické úbytky na váze přitom u obou variant doprovází celkové problémy s metabolismem. Ty samozřejmě nezůstávají bez vlivu na tělesný zjev. Probíhající anorexii tak lze spojit například s do té doby neobvyklým kažením zubů či jejich lámáním, které je zde stejně tak charakteristické i v případě kostí. Podobně mohou být postiženy i nehty, dochází k vypadávání vlasů nebo stárnutí kůže. Typické jsou rovněž poruchy menstruace, které mohou vposledku vést až k neplodnosti. Vzhledem k tomu, že anorexii doprovází i pozvolný rozpad nervových tkání, může tato vést také ke zhoršení zraku.