Mentální anorexie
Jako mentální anorexii označujeme onemocnění psychosomatického charakteru, které můžeme zařadit mezi tzv. poruchy příjmu potravy. I když je mu v posledních letech v médiích věnována postupně čím dál větší pozornost, stále je mnohými lidmi brána za jakýsi výstřelek mladých dívek snících o kariéře modelek. Skutečnost je však mnohem závažnější. Nejenže jen v České republice každoročně anorexií podle údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky onemocní kolem pěti set žen, z nichž u pěti procent mentální anorexie končí smrtí. Anorexie v drtivé většině případů postihuje ženy (zhruba 95% zaznamenaných případů), přičemž z nich vůbec nejohroženější skupinu ztělesňují dívky ve věku 12 až 18 let. Dnes už však žádnou výjimkou nejsou ani dětští pacienti.
Obecně lze mentální anorexii definovat především dlouhodobým odmítáním tělesné hmotnosti na úrovni přinejmenším minimální váhy, která je stanovena na základě věku výšky. K jejímu výpočtu se zde v praxi využívá tzv. Body Mass Index (BMI), nástroj uznávaný Světovou zdravotnickou organizací, přičemž jeho kalkulačky lze bez problémů najít na mnoha webových stránkách. Snadno si jej však můžete spočítat i sami: stačí jen váhu (v kilogramech) vydělit výškou (v metrech) umocněnou dvěma.
O mentální anorexii potom mluvíme tehdy, pokud se jeho hodnota dostane pod 17,5, a zároveň této nízké hmotnosti jedinec dosáhl přetrvávajícím odmítáním potravy, přehnaným cvičením, či užíváním projímadel nebo vyvoláváním zvracení.
Dále se anorexie vyznačuje neschopností střízlivého vnímání proporcí vlastního těla – nehledě na prokazatelnou příliš nízkou hmotnost má nemocný stále pocit, že musí zhubnout především v „problémových partiích“, případně že pokud začne opět normálně jíst, tak zároveň příliš ztloustne. Existuje-li podezření na anorexii u žen ve fertilním věku, považuje se za jeden z obvyklých definičních znaků anorexie rovněž nepřítomnost alespoň tří menstruačních cyklů jdoucích po sobě.
Dnes už zřejmě nemusíme příliš zdůrazňovat, o jak závažné onemocnění se u mentální anorexie jedná. Pokud není léčena (a zde dodejme, že mentální anorexie může nabývat i chronických podob, jež lze často rozeznat jen s velkými obtížemi), je spojena s množstvím velice závažných zdravotních důsledků, a to zejména kvůli postupnému rozvratu metabolismu. Podle dostupných čísel přitom mentální anorexie u kolem 5% postižených končí smrtí podvýživou či dehydratací, což z ní zároveň dělá psychologické onemocnění, které vede k vůbec největšímu počtu úmrtí.
Už z tohoto důvodu je zřejmé, že se nikdy nevyplácí při sebemenším podezření otálet s vyhledáním odborné pomoci. Pozorujeme-li tedy přehnanou a nepřirozenou starostlivost o vlastní tělesnou váhu, podezřele časté vyhýbání se jídlu, a především v kombinaci se zřejmými obtížemi psychického charakteru, je nejlépe rovnou navštívit obvodního lékaře, který jednak doporučí aktuální postup, a zároveň může fundovaně doporučit další odborníky, na něž se lze obrátit.